Riviéra I ’11 – pondělí
Tento příspěvek jsem začal psát již včera, ale náhoda (či spíše nehoda) mi ho nedovolila dokončit.
Po té, co jsem dorazil z Pisárek domů, vyrazil jsem na kole pro fotky do Vaňkovky. Krásná, příjemná, 25km projížďka. Jenže co čert nechtěl, těsně před koncem cesty se mi před řidítka v jednom podchodu postavila fotobuňka. No a když jsem po tom v deset večer dorazil domů bez kola, s odřenou nohou, rukou a naraženým ramenem, do úprav fotek a dopisování zápisku z příměšťáku se mi již nechtělo….
–––
Bouřka v noci z neděle na pondělí nebyla dobrým znamením. Ráno když jsme přišli do Pisárek bylo stále pošmourno a navíc foukal studený vítr. I když sluníčko sem tam vykouklo, rozhodli jsme se vzdát plavání, protože voda na Riviéře bývá po bouřce studená.
Po té, co nám rodiče předali všechny děti jsme vyrazili na prohlídku okolí. Areál v Pisárkách je totiž relativně dost velký, takže jsme museli dětem ukázat kde co je. Následovalo rozdělení do skupin k trenérkám. Tento rok tady máme Martinu, Moniku, Markétu a Terezu. Já jsem jen takový pomocník co pořád létá okolo s foťákem na krku. Přestože jsou trenérky 4, družstva máme 3. Je to hlavně kvůli počtu dětí, takhle jsou družstva rozumně vyvážená.
Po rozdělení, jsme šli na hřiště. Udělali jsme 3 stanoviště, blastball, vybíjená a házení míčem přičemž se děti na těchto stanovištích všechno zkoušely. Nejdůležitější byl blastball, protože nás v něm čeká turnaj. Ale i míčové hry jsou důležité. Ukázalo se totiž, že plno dětí má problémy s házením a hlavně chytáním balónu. Časově to vyšlo úplně nádherně, jakmile se všichni vystřídali, byl čas na oběd.
Po obědě a následujícím poledním klidu jsme šli lepit obrázky. Bylo totiž dusno, takže jsme chtěli omezit běhání. Ale sedět a lepit se nedá pořád, takže po dolepení posledního obrázku přišla na řadu běhací hra. Hra na policajty a zloděje. Krásná hra u které běhání nezaručuje vítězství. Navíc s poučením, že policisté vždy vyhrají =). Nejúspěšnějšími zloději byla děcka z Markétina družstva. Po této hře nám zbývala 3/4 hodina, takže přišla řada ještě na ocásky. No a potom už byl čas jít domů.
