Dnešní počasí nás zklamalo. Noční déšť který nás přivítal i ráno nevěstil nic dobrého. Naštěstí jsme ale věřili předpovědi ze středy a nenechali se počasím zaskočit. Prozíravě jsem na dnešek objednali pronájem v aquaparku Kohoutovice. Hned jak se sešly všechny děti byl vydán pokyn k odchodu směr Kohoutovice. Naštěstí tam jezdí přímo od Riviéry autobus (no, je třeba jednou přestoupit, ale i s přestupem trvá cesta 13 minut). V devět jsme totiž už měli být v bazénu. A překvapivě se nám to povedlo.

Na bazénu jsme jako velmi dobří zákazníci dostali klíče od společné šatny, čipovou kartu abychom mohli neomezeně courat na bazén a zpět do šaten. Jakmile jsme byli tímto vším vybaveni a děti byly v plavkách, následovalo plavání. No a protože jsme na bazénu byli prakticky sami, atrakce byly jen pro nás. Takže plavání s destičkami střídal tobogán, výřivka, pára a bublinky s vodotrysky. Prostě ideální dopoledne, takže ani není možné se divit, že děti vydržely ve vodě hodinu a půl.

Po plavání byl čas tak akorát na to vyrazit na oběd. A stihli jsme to jen tak, tak. Dokonce nebyl ani čas zajít s věcmi do klubovny, takže plavky šly na oběd s námi.

Po obědě jsme odnesli plavky do klubovny a z klubovny jsme šli rovnou k hasičům. U těch máme pravidelně domluvenou prohlídku techniky a ukázku hašení. Bohužel dnes s tím protivným deštěm bylo třeba improvizovat. Naštěstí bylo ale jedno auto na výjezdu, takže nebylo třeba vyklízet garáž a vešli jsme se do ní všichni. I na hašení horní heršpické hájenky Hrbatý hrozen  došlo. Po tom co jsme všechno dohasili a prošmějdili, přišel čas na loučení a odchod do klubovny.

Všechny fotografie lze objednat.

Dnešní program byl stejný jako ve minulou středu před týdnem. Byli jsme domluvení s Městskou policií Brno na jízdě zručnosti. To byl také důvod, proč jsme Vás, rodiče, požádali o dovezení kol a přileb na dnešní den. A že se kol sešlo požehnaně. Chvilku po deváté hodině byla překážková dráha nachystaná. Protože máme dětí hodně a na jízdu zručnosti může nastoupit pouze jeden jezdec, tak by se ostatní při čekání nudily. Padlo tedy rozhodnutí, že půjdeme vždy po družstvech a každé družstvo bude mít půlhodiny čas na projetí dráhy. Vycházelo to tedy na minimálně dvě jízdy na jednoho jezdce.

Ostatní družstva s jejich trenéry vyrazila na hřiště. Tam děti trénovaly blastball, házení míčem, vybíjenou a skákání přes švihadlo. Jízda zručnosti se většinou dařila. Slalom šel všem naprosto bez potíží, s přejezdem nerovností také nebyl skoro problém. Ale taková houpačka už nebyla bez problémů a jeden pád na ní proběhl. Naštěstí bez následků. Zato převezení lahve s vodou z jednoho stojánku na druhý byl problém. Tato překážka následovala hned po houpačce a většina dětí měla problém s rychlostí. Na tuto překážku bylo třeba přijet co nejpomaleji, ale na předchozí houpačce to chtělo rychlost. A skloubení brzdění se správným nasměrováním kola nebylo nejednoduší. Jakmile se na dráze všechny děti vystřídaly (a s nimi i některé trenérky), byl nejvyšší čas na oběd.

Po obědě následoval polední klid a po něm vědomostní hra. Každé družstvo mělo za úkol odpovědět na 21 otázek, ale aby to nebylo tak jednoduché, muselo se jezdit na koni…. Že to zní divně? Hned vysvětlím. Pravidla hry jsou jednoduchá. Kolem jednoho bodu (nejlépe stromu) se udělá kružnice o poloměru 25 kroků. Dále se kružnice rozdělí na dvě poloviny. Na hranu jednoho půlkruhu se rozestaví družstva (děti seřazené za sebou) a to stejné udělají trenéři v druhém půlkruhu. Děti startují po dvojicích. První ve dvojici je kůň, druhý jezdec. Jezdec musí držet švihadlo, které má kůň kolem pasu. Tato dvojice běží ke stromu ve středu kružnice, u stromu jezdec nechá koně a běží ke svému trenérovi. Ten jezdci položí otázku. Pokud jezdec ví, odpoví a vrací se ke koni a k družstvu. Neví li jezdec odpověď, vrátí se ke koni a dají hlavy dohromady, neví li ani kůň, vrátí se oba dva k družstvu a tam zkusí společnými silami na odpověď přijít.

Po této hře nám zůstala ještě trocha volného času, takže jsme si šli zahrát binec. Tato hra spočívá v „uklizení“ své části hracího pole a to tím způsobem, že děti přehazují víčka od PET lahví (binec) na hřiště soupeře. Po 5 minutách zápas končí a vyhrává to družstvo které má více uklizeno.

Všechny fotografie lze objednat.

Dnes ráno nás všechny probudilo sluníčko. Přivítalo nás i u klubovny. Což bylo výborné znamení a předzvěst toho, že můžeme jít plavat. Bohužel, jak jsem již zmínil včera, Riviéra je až do čtvrtka zavřená. Museli jsme proto zvolit z jiných bazénů které Brno nabízí. Nakonec zvítězily městské lázně Zábrdovice. MHD je tento bazén dostupný více než dobře a dojezdová doba je příjemně krátká. Navíc z vlastnách zkušeností víme, že na tomto koupališti není poslední dobou vůbec narváno.

V 8.45 jsme vyrazili. Trenérky s dětmi jely autobusem a já jsem se obětoval a vyrazil jsem autem. To proto abych na bazén dovezl destičky a hračky. U bazénu jsme se rozdělili na zdatné plavce, horší plavce, začátečníky a jednu slečnu co se bála sama do vody. Plavčíci nám pustili vlnobití a tobogán. Na střídačku jsme plavali a blbli v malých bazéncích. Nejlepší plavci naplavali 10 délek technického cvičení. Ostatní uplavali o něco méně, ale vyřádili se všichni. Když o tom tak přemýšlím, tak zábrdovický bazén je o něco lepší než Riviéra. Je tam víc možností na vyblbnutí a žádné klouzavé řasy jako na Riviéře, kde je to daň za přírodní vodu a pískovou filtraci.

Ze Zábrdovic jsme jeli rovnou na oběd. Po obědě děcka hrály druhou polovinu policajtů a zlodějů.

Všechny fotografie lze objednat.

Dnešní počasí nás vůbec nepotěšilo. Už od rána po prchalo a po nočním dešti bylo navíc všude mokro. Ošklivé počasí má kromě všech nevýhod jedno malé plus. Ode dneška je totiž z důvodu údržby uzavřená Riviéra. Takhle nás to, ale nemrzí, protože bychom stejně plavat nešli. Operativně jsme tedy nasadili jiný program. Rozdělili jsme se do 4 družstev, přičemž vedoucími družstev jsou Laďa, Adéle, Iva, Lucka. A všem pomáhají holky Eva a Veronika. Já zase funguji jako nosič, naháněč, náhradní vedoucí, vrchní zapisovatel a v neposlední řadě fotograf (tento týden s půjčenou technikou, protože můj milovaný Canon posledním záběrem minulý pátek umřel…).

Využili jsme toho, že voda z nebe padá ve velmi malém množství a rozhodli jsme se, že si trochu zaběháme. Na to je Člověče, nezlob se ideální. Na různá místa po celém areálu jsme poschovávali 42 kartiček s úkoly. Děti dostaly do ruk kostky a měly za úkol házet. Podle čísla co jim padlo musely najít kartičku a splnit úkol, potom mohly házet dál. Naprosto s přehledem vyhrálo Adélino družstvo.

Po běhání následovala výtvarka abychom si odpočinuli. Každá skupina měla za pomoci lepidla a obalů od čaje vytvořit 2 obrazy velikosti A2. Tyto obrazy jsem po tom vyvěsil na výstavu v klubovně. Po výtvarce následoval trénink ve fotbale, vybíjené a házení míčem. Hlavně vybíjená byla důležitá, protože v průběhu týdne si v ní zahrajeme turnaj o odměny. Jakmile jsme dohráli, šlo se na oběd.

Po obědě následoval polední klid a po něm zase trocha soutěžení. Zahráli jsme si na policajty a zloděje. Což je super hra ve které vždycky vyhrají policajti. Oproti minulému týdnu se nám hraní nějak protáhlo, takže jsme nestihli 4 kola a otočili jsme skupiny pouze 2x. Jako poslední dnešní hra byly ocásky. Běhačka všichni proti všem s naprosto drtivou vítězkou, 14 ulovených ocásků.

A zítra snad půjdeme k vodě…

Všechny fotografie lze objednat.

Páteční počasí bylo podobné tomu čtvrtečnímu, ale bouřky byly hlášené až na odpoledne. Šli jsme tedy zase plavat. A dnes nás déšť nevyhnal. Veřejnost se, ale počasí zalekla, takže veškeré prostory na Riviéře byly naše. Nikdo nám nepřišel vynadat, že jsou děti hlučné a že cákají. Nikomu nevadilo, že plaveme s destičkami na šířku, no prostě paráda. Užívali jsme si vody jak jen to šlo.

Po vydatném plavání následoval oběd. Tentokrát smažený sýr s bramborem. Jako obvykle to bylo dobré, restaurace Australia je celkem fajn místo na takový normální oběd.

Po obědě následoval klasický polední klid. Po něm byl nejvyšší čas na nějaký sport. Na výběr byl blastball a vybíjená. Hlasování lidu rozhodlo o tom, že budeme hrát turnaj ve vybíjené. Hrálo se formou všichni proti všem, 10 minut hry a 5 minut pauza. Po urputném boji vyhrály děti z Martinina družstva. Výhra to byla těsná, ale zasloužená.

Po dohrání následoval odchod na zahradu. Já jediný jsem zůstal v klubovně abych uklidil a abych zkontroloval jestli si někdo něco nezapomenul. Děti s trenérkami byly na zahradě kde probíhalo udělování odměn. To už ale probíhalo beze mne, takže o tom někdy jindy.

Všechny fotografie lze objednat.

Ve čtvrtek si s námi počasí zahrávalo. Už od rána bylo jasné, že nejteplejší dny máme za námi, ale oproti pondělí nefoukal vítr. Plni optimismu jsme proto vyrazili na Riviéru. Na Riviéře nás příjemně překvapilo, že jsme na celém koupališti úplně sami. Nadšení z prázdného bazénu nám, ale nevydrželo dlouho. Po hodince plavání začalo pršet a v dálce bylo slyšet hromy. No a protože v bouřce není úplně nejlepší pohybovat se v bazénu, zvolili jsme hromadný úprk. Po jedenácte už bylo jasné, že ústup z koupaliště byl zbytečný, bouřka šla bokem a kdybychom zůstali hodinu pod střechou, mohli jsme v plavání pokračovat. Ale na druhou stranu, co bychom pod tou střechou dělali, navíc by dětem byla zima.

V klubovně, kde jsme se schovávali před deštěm, jsme vyráběli smajlíky. Děti dostaly papírový talíř, pastelky, lepidlo. Každý si mohl nakreslit svého ideální smajlíka. Bohužel jsme to všechno nezvládly, lepidlo neschlo dost rychle. Museli jsme přerušit výtvarku abychom stihli oběd.

Po obědě jsme zrušili polední klid, tento týden už podruhé, abychom stihli hasiče. Hasiči z brněnského výstaviště si pro nás připravili program. Takže jsem se k nim vydali. Stačilo jen přejít silnici a už jsme byli ve zbrojnici. Děcka si vyzkoušela jak se hasí. Dozvěděly se na co se používají všechny věci co hasiči sebou vozí. Každý si mohl vyzkoušet hasičské vybavení. Po tom co jsme všechno prolezli a vyzkoušeli, tak jsme se rozloučili a vyrazili jsme zpět do klubovny. V klubovně byl čas tak akorát na dokončení smajlíků.

Všechny fotografie lze objednat.

Ve středu sice bylo zase krásně, dokonce podle předpovědi byl nejhezčí den týdne. Ale my jsme měli na dopoledne naplánovaný jiný program než jít plavat. Zastavila se totiž za námi Městská policie Brno. Policisté (a jedna policistka) nám postavili jízdu zručnosti. To byl důvod proč jsme po Vás a Vašich dětech chtěli aby si donesly přilby a kola nebo koloběžky. Pro ty děti, co kolo nebo přilbu neměly, policisté dovezli erární přilby a několik kol různých velikostí. Jízda zručnosti sestávala z průjezdu mezi tyčkami které byly od sebe na šířku řidítek (to je to co jsem v pondělí nezvládl…), slalomu, přejetí nerovností. Poté následovala houpačka a dva stojánky u kterých bylo za úkol převést láhev z jednoho na druhý. U této překážky měly děti problém zpomalit tak aby láhev bezpečně odložily na další podstavec, většinou jely moc rychle a láhev proto končila na zemi. No a poslední překážka byla nejobtížnější, úspěšnost se u ní blížila nule. Ale bylo na co koukat, ten výraz když se snažily udržet na kole jednou rukou a v druhé držet špagát a s ním objíždět podstavec.

Po jízdě zručnosti byl tak akorát čas na oběd. Kvůli odpolednímu koupání jsme ho nechali posunout na 12:00. Na oběd jsme měli kuřecí řízek s bramborovou kaší. Stejně jako v pondělí a úterý skoro všichni spořádali všechno. Po obědě jsme se rozhodli zrušit polední klid a vyrazit přímo k vodě. Protože jsme, ale byli po obědě a to by se plavat nemělo, začali jsme zvolna. Žádný náročný trénink, pohodička, klídeček.

Od vody jsme vyráželi po půl čtvrté a doufali jsme, že stihneme všechno uklidit než si pro děti přijdete. Bohužel to zase nevyšlo, pořád nám to drhne na zapomínání a ztrácení věcí. Taky v úklidu to celkem vázne. Končili jsme tedy asi o 8 minut později…

Všechny fotografie lze objednat.

V úterý ráno nás již z dálky vítalo sluníčko. Takže bylo naprosto jasné, co nás čeká. Hned jak se otevřely brány Riviéry už jsme v nich stáli. První věc co nás u vody čekala bylo rozdělení na plavce, začátečníky a neplavce. Tohle jsem provedli podle informací od Vás rodičů. A musím uznat, že jste se celkem trefili. Nakonec jsme mezi skupinami přesouvali jen 5 dětí, což je hezké skóre.

U vody jsme byli až do dvanácti. Střídavě jsme plavali, odpočívali na sluníčku a blbli v brouzdališti. Výhodou 28 dětí na bazénu na kterém je zároveň i veřejnost je to, že jakmile naše děti pustíme do vody místo se vždy magicky objeví samo. =) Po koupání jsme se sbalili a vyrazili jsme se převléci do klubovny. Střízlivý odhad nám říkal, že 30 minut by na cestu dlouhou 250m a převlečení měl stačit. Bohužel jsme se zmýlili asi o 15 minut. Některým dětem všechno hrozně dlouho trvá. Navíc trpíme chronickým ztrácením věcí jako jsou ručníky, boty, čepice, flašky s vodou…

Po obědě a výtvarce v poledním klidu přišel čas na nějakou hru. Zvolili jsme Pohádky. Jednoduchá hra s 10 otázkami z různých pohádek, která se hraje po dvojicích. Dvojice jsme utvořili systémem nejstarší + nejmladší, abychom vyřešili problém, že některé dětičky neumí číst. V tomto místě jsme se podruhé toho dne zmýlili. Pohádky jsou hra tak na hodinu, ale nám se to protáhlo. Děti měly problémy s odpovědmi na otázky Jak se jmenoval chlapec co pořád jedl, jedl, jedl až nakonec praskl?

Všechny fotografie lze objednat.

Tento příspěvek jsem začal psát již včera, ale náhoda (či spíše nehoda) mi ho nedovolila dokončit.

Po té, co jsem dorazil z Pisárek domů, vyrazil jsem na kole pro fotky do Vaňkovky. Krásná, příjemná, 25km projížďka. Jenže co čert nechtěl, těsně před koncem cesty se mi před řidítka v jednom podchodu postavila fotobuňka. No a když jsem po tom v deset večer dorazil domů bez kola, s odřenou nohou, rukou a naraženým ramenem, do úprav fotek a dopisování zápisku z příměšťáku se mi již nechtělo….

——–

Bouřka v noci z neděle na pondělí nebyla dobrým znamením. Ráno když jsme přišli do Pisárek bylo stále pošmourno a navíc foukal studený vítr. I když sluníčko sem tam vykouklo, rozhodli jsme se vzdát plavání, protože voda na Riviéře bývá po bouřce studená.

Po té, co nám rodiče předali všechny děti jsme vyrazili na prohlídku okolí. Areál v Pisárkách je totiž relativně dost velký, takže jsme museli dětem ukázat kde co je. Následovalo rozdělení do skupin k trenérkám. Tento rok tady máme Martinu, Moniku, Markétu a Terezu. Já jsem jen takový pomocník co pořád létá okolo s foťákem na krku. Přestože jsou trenérky 4, družstva máme 3. Je to hlavně kvůli počtu dětí, takhle jsou družstva rozumně vyvážená.

Po rozdělení, jsme šli na hřiště. Udělali jsme 3 stanoviště, blastball, vybíjená a házení míčem přičemž se děti na těchto stanovištích všechno zkoušely. Nejdůležitější byl blastball, protože nás v něm čeká turnaj. Ale i míčové hry jsou důležité. Ukázalo se totiž, že plno dětí má problémy s házením a hlavně chytáním balónu. Časově to vyšlo úplně nádherně, jakmile se všichni vystřídali, byl čas na oběd.

Po obědě a následujícím poledním klidu jsme šli lepit obrázky. Bylo totiž dusno, takže jsme chtěli omezit běhání. Ale sedět a lepit se nedá pořád, takže po dolepení posledního obrázku přišla na řadu běhací hra. Hra na policajty a zloděje. Krásná hra u které běhání nezaručuje vítězství. Navíc s poučením, že policisté vždy vyhrají =). Nejúspěšnějšími zloději byla děcka z Markétina družstva. Po této hře nám zbývala 3/4 hodina, takže přišla řada ještě na ocásky. No a potom už byl čas jít domů.

Všechny fotografie lze objednat.

V posledních dvou týdnech jste měli možnost na našich stránkách shlédnout více než 400 fotografií z obou turnusů našeho příměstského tábora na Riviéře. Pokud se Vám mé (Miroslava Nowaka) fotografie či fotografie od Martina Hansguta líbí, nabízíme Vám možnost si tyto fotografie objednat.

Jak si objednat fotografie

Na stránce objednávka fotografii naleznete detailní informace jak postupovat. Dále je tam také detailní ceník.

Riviéra I (12. – 16. 7. 2010)

Riviéra II (19. – 23. 7. 2010)