Přestože pátek byl posledním dnem příměstského tábora, dopoledí program byl takřka na chlup stejný jako v úterý, středu a čtvrtek. Plavání, které bylo následováno plaváním, po kterém jsme pro změnu plavali. Děcka to bavilo a my jsme si ani nic jiného přát nemohli. Prostě správný komeťácký příměstský tábor.

Po obědě na který byl výborný kuřecí řízek s hranolky následoval polední klid, který volně přešel do odpolední činnosti. Na odpoledne jsme si nachystali malování na obličej. Ale protože dětí bylo hodně a při čekání by se nudili, rozdělili jsme je do několika skupin. Zatímco se první skupina malovala, druhá hrála fotbal a třetí vyráběla papírové hady a jinou zvířenu. Pak se prostřídali. Ale jelikož moje skupinka již papírová zvířátka dělala, rozhodli jsme se, že vyrobíme sovy. Čas nám ale úplně nepřál a sovy jsme pro to nedokončili. Což ale nevadí, protože každý měl na obličeji super obrázek a to k úsměvu na dětských tvářích úplně stačilo. =)

Po malování/výtvarce/fotbalu jsme uklidili v klubovně a vydali na zahradu kde došlo na rozdávání odměn. Všichni dostali sešity do kterých celý týden malovali to co jsme dělali a dostávali za to do těchto sešitů nálepky. Potom děcka dostala joja, přívěšky, nálepky, žvíkačky, atd… A když bylo rozdáno došlo i na rozdávání zapomenutých věcí. A řeknu vám, tento týden tam bylo zapomínek požehnaně. Cca 10 ručníků, 6x plavky, hromada flašek s vodou a dokonce jedny boty. Měli jsme nějak extrémě zapomětivé děti, cokoliv odložili to tam zůstalo ležet. Naneštěstí my, trenéři, jsme měli oči všude a cestou jsme sbírali cokoliv skončilo na zemi. Takže se věci shledali se jejich majiteli.

Dnes ráno na nás už zase čekalo před klubovnou sluníčko. Jestli ono si nás náhodu neoblíbilo =). Převlékli jsme se tedy do plavek a k hlavní bráně na Riviéru jsem dorazili pár minutek před otevřením pokladen. Naštěstí slečna pokladní přiběhla přesně v 9 a v 9:03 jsme již kráčeli směrem k našemu plácku kde na nás již čekal stín. Po té následovalo již klasické plavání, skákání a blbnutí ve vodě. Díky sluníčku a vysoké teplotě jsme ve vodě vydrželi hrozně dlouho a proto nebylo divu když jsme dorazili na oběd s mírným spožděním.

Po obědě jsme se konečně dostali k turnaji v blastballu u kterého jsme hodinku vydrželi. A výsledky? Díky tomu, že jsme každý den trénovali odpaly a chytání míčku byly velmi těsné. Takže diplom a odměnu si zasloužili úplně všichni.

Dnes už bylo na 157% jasné, že nic jiného než Riviéra nás nečeká. A protože voda byla výborná, vydrželi jsme v ní hrozně dlouho. Takže aby plavání nebylo jednotvárné prokládali jsme ho skoky do vody, vodním pólem. A jelikož jsme u vody celkem nepřehlédnutelní, zaujali jsem místní plavčíky a plavčice. Každá ze skupinek získala svého plavčíka. =) Ráno totiž za  námi přišli, pochválili nás za to, že je jednou za čas hezké vidět u vody někoho kdo skutečně umí plavat a díky tomu s námi nebudou mít žádnou práci. Toto jsme jim my, vedoucí, odkývali a od té doby stáli u nás a odháněli sváteční plavce kteří se nám snažili vlézt do cesty.

Po návratu z Riviéry na nás jako obvykle čekal oběd. Tentokrát čína, takové krásně barevné jídlo to bylo. A takřka všechny děti vrátili do kuchyně prázdný talíř a tím si zasloužili tatranku. Je vidět, že hodně plavání má vliv, protože jídlo do dětí padá neuvěřitelně.

Po obědě, tak jako v úterý nebyl polední klid. Tentokráte na nás, ale čekali hasiči ze zbrojnice BVV. Vytáhli všechny 3 auta co mají, a vysvětlili nám, co ve kterém je. A na co se která věc používá. Potom pustili majáky a naši malí hasiči a hasičky se vrhli do kabin vozů. Ze všeho nejvíc je zajmalo čím se troubí. Následujících 20 minut bylo k nevydržení, protože úplně každý musel troubit. Asi aby vyzkoušel jestli právě jemu to nebude troubit o něco lépe než tomu prvnímu, druhému, třetímu….dvacátému osmému. Až se všichni vystřídali v jedné kabině, vrhli se na druhou. A tam byla siréna překvapivě taktéž. Mezitím ti co se nevešli do kabiny hasili venku Horní Heršpickou hospodu Hrbatý Hrozen. A stejně jako minulý týden hospoda shořela více než jednou. Zato děti byli durch mokré. Voda z nich kapala jak z vodníků.

Proto jsme je po návratu nechali převléci znovu do plavek, ty totiž po dopoledním plavání už uschly.

V úterý ráno nás přivítalo sluníčko svými teplými paprsky. To v  nás všech probudilo sportovního ducha a padlo tedy rozhodnutí – budiž Riviéra. A jak jsme se rozhodli, tak se i stalo. Ale protože pondělí bylo ještě studené, nešli jsme hned mezi prvními návštěvníky. Zahráli jsme si ještě pár míčových her a Laďovo a Lucčino družsvo si natrénovalo blastball. Poté jsme se již hrnuli k vodě.

U vody jsme seznali, že v průběhu pondělí se voda zas tak extrémě neohřála. Ráno měla sice krásných 25°C, ale vzhledem k teplotě vzduchu to nebylo ještě tak úplně ono. Nasadili jsme proto „japonskou“ metodu. Do vody na 15 minut a pak šup do ručníku se zahřát a znovu do vody. A fungovalo to super. Velcí a šikovní plavci si zaplavali v hloubce, prostřední skupina trénovala ve vodě kde dosáhnou kraulové a prsové dýchání a ti nejslabší plaváčci trénovali splívání a správnou polohu ve vodě. Ke konci si pak všichni zaskákali a poté se vrhli do nejnižších bazénů s kaskádami. A díky tomu jaké bylo pondělí, měli naše děti tento bazén jenom pro sebe. A překvapivě si po prvních 15 minut nestěžovali, že je jim zima =). Zas a znovu jsme si ověřili, že když děcka mají volno a můžou dělat kraviny, najednou je nic nebolí, není jim zima a ještě před 30 minutami 100% zlomený malíček je v pořádku a vlastně není ani naražený… =D

Po plavací zastávce na Riviéře nás čekal oběd, výborné kuře na paprice. Pak jsme měli mít jako obvykle polední klid, ale nebyl. Měli jsme totiž domluvenou návštěvu u naší, takřka soukromé, zásahové policejní jednotky. Bohužel na nás policisté na základně čekali bez kukel, takže se žádné focení nekonalo. Ale mohu Vám řící, že jsme měli přednášku o policenjní práci od jednoho ostřelovače. Děcka se do přednášky zapojovala, dokonce padlo pár dobrých dotazů na které nám pan policista odpovídal. Po přednášce se děti jako kobylky vrhli na zbraně. Mohli si osahat pistole Glock, samopaly H&K, brokovnice a poté se mohli podívat i na ostřelovací pušku. Na tu ale nemohli sahat, u ní totiž platí to, že každý ostřelovač má vlastní a nikdo další na ní nesmí šahat.

Od URNY jsme zamířili zpět na hřiště a pokračovali jsme v ranním programu. Trénink míčových her. Kluci kopali na branku. Družstvo Verči a Ivi trénovalo blastball a ostatní trénovali chytání a házení. V pondělí jsme totiž zjistili, že hafo dětí má s touto činností velké problémy.

Začal nový týden a s ním přišli nové výzvy. Včerejší déšť a dnešní raní teplota dosahující závratných 15°C slibovali, že do vody rozhodně nepůjdem. Museli jsem proto ráno sáhnout do pytle plného nápadů abychom vybrali činnost na dopoledne. Minulý týden jsem toho díky tropickým teplotám byli ušetřeni. Začali jsem zlehka, nejdříve jsem se polepili jmenovkami abychom na sebe nemuseli volat „hej, Ty, počkej“, ale krásně „Hynku, Viléme, Jarmilo“. =) Poté jsme se rozdělili do tří skupinek – já jsem získal družstvo plné sourozenců, Laďa s Luckou dostali další družstvo a poslední družstvo vede Iva s Veronikou.

Následoval nástup na hřiště a hra Člověče, nezlob se, kterou vyhrálo mé družstvo. Holt osud mi nalosoval šikovné děti a to nekecám, děti se sami rozhodli ke kterému vedoucímu se přidají. Po člověče, nezlob se následovala hra známá již z minulého týdne a to na četníky a zloděje kterou pro změnu vyhrálo moje družstvo díky naprosto dokonalé strategii. Vysvětlování pravidel zcela neočekávaně narušil vrtulník, který přistál na našem fotbalovém hřišti – to se jen policisté ze zásahovky vraceli z akce. Daň kterou člověk musí zaplatit za to, že je v policejním areálu. Po táborových hrách měli všichni hlad a žízeň a to bylo dobře. Čas totiž zval k obědu a proto jsme se odebrali k obědu do Austria pubu kde na nás čekal kuřecí špíz s bramborem.

Po obědě a poledním klidu se každá skupinka rozhodla co bude dělat. Moje družstvo se rozhodlo, že vytvoříme zvířátka z papíru, zatímco ostatní něco vyráběli venku. Po výtvarce jsem zase vyrazili ven, jedni trénovali blastball, ostatní vyrazili na fotbal.

A ani jsme se nenadáli a byly 4 hodiny odpoledne a Vy, rodiče, jste už byli před klubovnou. Celý nedočkaví na Vaše ratolesti. Jsme zvědav, jestli čas bude takhle utíkat i v úterý kdy už konečně zamíříme na Riviéru do říčních vln.

Páteční program popíši jen zkratkovitě, protože máme hodně fotek. Tak abych Vás nezdržoval. =)

Riviéra – plavání, koupání, skákání, potápění. Hra na honěnou v brouzdališti, plavání o závod v protiproudu, plavání nohama napřed, kotrmelce do vody a jiné atrakce.

Zasloužený oběd – dnes smažený sýr s hranolkami. Zvláštní – dnes poprvé neodevzdáváme prázdné talíře. Smažený sýr nemá tento týden zlatou medaili.

Odpolední výtvarka – malování na obličej. Paráda, tahle činnost měla skvělou odezvu, zvlášť mezi rodiči, kteří si pro svoje zmalované děti přišli.

Závěr – úklid klubovny, rozdání diplomů, upomínkových předmětů (Jo-jo, tetovací souprava, záložka do knihy, odznak jízdní policie ČR, obrázek Mickey Mouse) a odchod domů. Nashledanou v pondělí.

Čtvrteční dopoledne jsme jako všechny předchozí dny strávili ve vodě na Riviéře. Možná, že to zní celkem jednostraně, ale není tomu tak. Každý den jsme totiž v bazénu měli jiný program. Třeba dnes jedna skupina dětí trénovala skoky a pády do vody a záchranu tonoucích.  A nejmladší skupina dětí si vyzkoušela dětské hřiště se skluzavkami, houpačkami a pískovištěm.  Také přesuny a převlékání po plavání,  již máme nacvičeny a zvládáme za pár minut. Odměnou nám je výborný oběd – dnes špagety s kuřecím masem a kečupem. Všichni jsme také dostali od Kofoly přívěsek/čistítko na mobilní telefon.

Po poledním klidu následoval turnaj v blastballu, předání diplomů vítězům i poraženým a předání dětí rodičům.

Středeční dopolední program nemá ani smysl popisovat. Teploty, jaké v létě nemají snad ani v Africe, nás zase zahnaly do bezpečí chladných vln na Riviéře. Naštěstí voda je náš živel, a proto jsme spokojení jak želvy. Navíc jsme využili volného prostoru v hlubokém bazénu a zahráli si vodní pólo.

Odpolední program, byl dnes zase úplně jiný. Místo plánovaného blastballu jsme po obědě vyrazili naproti přes ulici k hasičům. Hasiči na zbrojnici na okraji areálu BVV jsou totiž super a hlavně nám rádi vycházejí vstříc. Takže jsme u nich strávili většinu odpoledne. Nejdříve nás zavedli do velína, kde nám ukázali jak který systém oznamuje požár a poté nám dokonce nechali pustit pravý požární poplach na stanici. Naštěstí jen cvičný. Z velína jsme se přesunuli do společenské místnosti, kde nám byl promítnut krátký film se záběry ze zásahů z minulého roku, abysme všichni viděli, s čim se hasiči musejí potýkat. Děcka se přitom ptala na různé věci a dozvěděli jsme se proto, jak uhasit hořící olej na pánvi v kuchyni, na jaká čísla volat v jakkoliv situaci a podobně.

Pak nás čekala už jen prohlídka auta a hašení cvičného požáru. Prohlídka auta byla fajn, ale protože bylo horko a všichni jsme věděli, že nás čeká stríkání z hadic, nebyla moc dlouhá. Ono pozornost dětí, když mají před sebou stříkání na cíl, neudrží ani hydraulické nůžky. =) Tak jsme šli hasit. A protože horko bylo stále, tak se hašení zvrhlo v kropení dětí. Všichni cákali na všechny a když jsme od hasičů odcházeli, vypadali jsme jako stádo vodníků na exkurzi. Na závěr naší návštěvy jsme byli svědky ostrého poplachu a výjezdu hasičů k požáru. Gratulujeme, vyjeli 57 vteřin po vyhlášení poplachu. I když se museli rozmotat z chumlu našich dětí. U naší klubovny nám nezbylo nic jiného než se převléci promočené děti do již suchých plavek a mokré věci usušit. Naštěstí v tomto případě zase zaúřadoval Oskar a my jsme mohli děti předat do náručí rodičů již oblečené a suché.

Úterní den, díky teplotám, za které by se nemuseli stydět ani na rovníku, jsme zahájili stejně jako v podnělí. Přípravou na Riviéru a také diky včerejšímu tréninku jsme byli těsně před devátou na našem plácku u vody. To co jsme poté dělali na Riviéře, nemá snad ani smysl popisovat. Plavali jsme, odpočívali ve stínu a pak znova plavali. No a aby to plavání nebylo tak jednostraně zaměřené, posledních 30 minut před odchodem jsme strávili blbnutím v bazénu s kaskádami. Vody je tam ani né po pás a děcka to milují. Trošku jsme se sice přetlačovali s normálními návštěvníky Riviéry. Ale po té, co návštěvníci pochopili, že horda 29 dětí je nepřekonatelná, vyklidili pole. =)

Po koupání jsme se vydali zpátky do naší klubovny, kde jsme se převlékli a místo toho abych šli na oběd jsme zamířili k policejní zásahové jednotce, kde jsme měli domluvenou předváděčku zbraní. Brněnská URNA nás všechny vřele přivítala, ale i tak jsme museli být opatrní. Přece jen areál policejní jednotky, jejíž členové se svou prací na veřejnosti nechlubí, není přizpůsoben na dětské výpravy. U policistů jsme strávili asi hodinu. Proběhla přednáška o jejich práci, ukázka a vysvětlení funkce zbraní, které používají. Děcka se mohla ptát – nejoblíbenější otázka byla, jestli se dají zbraně rozbít a jestli prostřelí kámen/zeď/auto/strom… Po přednášce se všechny děti jako kobylky vrhly na zbraně a hromadně je ošahaly. No a protože plavání a hraní si se zbraněmi bylo únavné a vysilující, šli jsme přímo na oběd. Řízek s brambory byl očividně kuchařova správná volba, protože do kuchyně se vracely pouze prázdné talíře. Možná trochu pomohlo i to, že jsme zabavili oplatky a slíbili, že je dostanou jen ti co ukážou prázdný talíř. =P

Po obědě a následujícím poledním klidu již mnoho času nezbylo a proto jsme si jenom natrénovali pravidla blastballu. V něm totiž ve středu budeme hrát turnaj, tak aby se nám dařilo.

První den na našem příměstském táboře začal nejlépe jak mohl. Ráno přivedli rodiče všechny ratolesti, o které se budeme tento týden v našem areálu starat a objevili se také všichni trenéři, kteří budou mít dětičky na starost – Lenka, Mirek, Markéta, Lucka, Martin, Dáša, Iva a Ivana.

Dopoledne jsme začali zlehka, seznámením se a rozdělením do 3 družstev. Jakmile jsme byli rozdělení a rozpočítaní, vrhli jsme na to nejdůležitější – plavky na sebe, ručník do ruky a hurá na Riviéru, abychom tam dorazili mezi prvními platícími návštěvníky dnešní slibně se rozvíjející výhně. Na Riviéře, po té co jsme rozložili ručníky ve stínu pod stromem, nastalo zase dělení. Tentokráte na dobré plavce, na ty co plavou, ale ještě to není ono a na začátečníky. Markéta, Ivana a Lucka si odvedli ty nejmenší děti k mostku, který ukončuje brouzdací bazény, aby trénovali splývání, dýchání a podobně. Iva a Dáša dostaly na starost plavce, které trápí nějaký plavecký neduh – výdrž, křivý prsový kop, dýchání a tak podobně. Lenka s Martinem si vzali posledních 10 dětí a odešli do hloubky, kde plavci nedosáhnou. Na co taky, když umí plavat, že. =)

Po cca 3 hodinách u vody jsme se rozhodli, že nás to už nebaví a přesunuli jsme se do klubovny. Tam nastal boj. Totiž převléci 29 dětí z plavek do oblečení na hřiště, rozložení ručníků a plavek na sluníčko a odskočení na záchod před obědem je velmi složitá činnost vyžadující plno času a hlavně vracení se, protože minimálně 27 dětí něco někde zapomnělo, nenašlo, založilo nebo se spletlo. =) Nakonec se vše úspěšně podařilo dotáhnout a odměnou nám byl výborný oběd v blízké restauraci Australia Pub. Dnes jsme měli kuře na parice s rýží.

Po obědě a následující polední pauze jsme kvůli sluníčku zůstali ještě v klubovně/venku ve stínu a vyráběli jsme hady, opice, zajíce, slony nebo morčata z papíru. A jak se nám dařilo, někteří měli lepidlo úplně všude. Jen ten papír pořád u sebe nedržel. No a poté jsme všichni vyrazili na hřiště, abysme si zahráli na četníky a zloděje.